Oldřich Eliáš

Vzdělaný a pilný hermetik a zejména učený kabbalista romantického založení JUDr. Oldřich Eliáš se narodil 24. zátí 1895 v Táboře v rodině státního úředníka. Otec, píšící tehdy hodně čtené dětské knihy , zvláště pohádky , pod jménem T .E. Tisovský , byl zaměstnán na finančnim úřadě. Matka, přísná katolička vychovaná v klášteře, byla učitelkou. Otec příspíval také četnými články do místnich regionálnich časopisů pod záhadným pseudonymem "Marta".

Jako znalec mezinárodních finančnich dohod a finančního práva cestoval služebně často do zahraničí, zejména do Rakouska a Německa. Po několikeré výměně bytu se s manželkou usadil na Smíchově v dnešni Nádražni ulíci. Manželé však spolu nežili asi od poloviny třicátých let. Tato okolnost vedla k tomu, že po zatčeni gestapem byla uchráněna od zabaveni Eliášova knihovna, bohatá na kabbalistickou a magickou literaturu, a uchováno zůstalo i několik rukopisů, zejména rozsáhlé dějiny okultismu a obsáhlá učebnice kabbaly. Pani Eliášová však před svou dobrovolnou smrtí tuto knihovnu rozprodala a rukopisy ukryla ve sklepě pod uhlím, kde podlehly zkáze, protože byly uloženy jen ve velké plechové krabici.

O Eliášově zatčeni gestapem kolovaly různé domněnky .Soudilo se, že byl zatčen proto, že byl považován, jako znalec kabbaly, za přítele Židů, ale také, že byl považován za příbuzného generála A. Elíáše, předsedy protektorátni vlády , který spolupracoval s protinacistickým odbojem a byl za to později nacisty zatčen a popraven. Jeho příbuzným však nebyl. Po krátkém věznění na Pankráci byl Eliáš převezen do koncentračniho tábora v Osvětimi, kde 8. listopadu 1941 zemřel. Zemřel prý údajně na otravu krve, kterou si sám přívodil tím, když si ošetřoval vřed, který se mu na těle vytvořil. Své zatčeni a svůj osud si sám předvídal.

O Eliášově zatčeni gestapem kolovaly různé domněnky .Soudilo se, že byl zatčen proto, že byl považován, jako znalec kabbaly, za přítele Židů, ale také, že byl považován za příbuzného generála A. Elíáše, předsedy protektorátni vlády , který spolupracoval s protinacistickým odbojem a byl za to později nacisty zatčen a popraven. Jeho příbuzným však nebyl. Po krátkém věznění na Pankráci byl Eliáš převezen do koncentračniho tábora v Osvětimi, kde 8. listopadu 1941 zemřel. Zemřel prý údajně na otravu krve, kterou si sám přívodil tím, když si ošetřoval vřed, který se mu na těle vytvořil. Své zatčeni a svůj osud si sám předvídal.

Jako jeden z mála českých hermetiků ovládal starou hebrejštinu a byl schopen číst kabbalistické spisy v originále. Byl vůbec velkým znalcem žldovské kultury a když se zúčastnil exkurzí do staropražské synagogy , často prý přebíral výklad, kdyz ho o to průvodce, který znal jeho velké vědomosti, požádal. Dokázal prý zasvěceně a zaujatě vyprávět různé historické zajímavosti. Byl velmi hloubavé povahy se zájmem o literaturu a o vše tajemné. Čítával rád horory a jeho nejoblíbenější knihou byly prý staropražské pověsti Popelky Biliánové, v nichž byla řada hrůzostrašných historek. Fascinoval ho údajně oheň a už jako chlapec míval jakési pyromanické tendence. Se zaujetím, a tak říkajíc v terénu, studoval fenomén lidového čarodějnictví, který také na několika případech venkovských čarodějnic, které se tehdy ještě tu a tam vyskytovaly , popsal a publikoval. Velmi se prý obával zdánlivé smrti, protože se v jeho rodě takový případ stal. Jednalo se o mladého muže, který byl zdánlivě zabit bleskem a pak pochován v kovové rakvi v rodinné hrobce. Při dalším pohřbu se zjistily stopy marného pokusu tohoto zdánlivého nebožtíka dostat se ven.

Zájem o okultismus měl u Eliáše patrně dvojí původ. Jednak to byla výše zmíněná četba strašidelných pověstí, která ho vzrušovala a dále vliv jeho rodičů, zvláště matky, která byla údajně medijní a ač zbožná katolička, spiritismem se prý zabývala. Spiritistické seance Eliáše také přitahovaly a spolu s dr. Karlem Kuchynkou, předním českým parapsychologem, se zúčastňoval seancí se známými českými i zahraničními medii, jichž výzkum sponzoroval pražský nakladatel Neubert. Pravidelně zajížděl do osady Smolotely u Příbrami a studoval zde medijní projevy jisté osoby, které se realizovaly jako "strašení".

Do hermetické literatury vstoupil spiskem:

• Mrtví se mstí - na okraj záhadné smrti objevitele hrobky Tutanchámonovy (Praha 1923) dalej
• Magie a démonologie ve staré Babylonii (Praha 1923)
• Golem - historická studie na podkladě okultním (Praha 1924)
• Úvod do magie (Praha 1935, nákladem Uníversalie)
• Kabbala - pojem, dějiny a prameny (Praha 1938)

Originálním dílem Eliáše byl pokus o tzv."národní kabbalu", tj. pokus o převod kabbalisticky pojatých relací mezi písmeny a čísly , který vychází z hebrejštiny , na češtinu, tedy pokus přiřadit českým písmenům číselnou hodnotu k účelům zvědným. Podnítili ho k tomu patrně němečtí badatelé Peryt-Schou a A. Strauss, kteří se pokusili -neúspěšně o národní kabbalu německou. Eliáš věnoval teoretíckým základům problému národní kabbaly enormní část svého díla o magii (s. 102-109), aniž se jen přiblížil jeho konkretizací pro národní českou kabbalu.