Aleister Crowley
Crowleyho studium magie velmi v té době ovlivnila Abramelinova kniha o posvátné magii, kterou přeložil a vydal Mathers. Mezitím rychle postupoval v hodnostech člena řádu Zlatého úsvitu. V květnu 1899 získal již stupeň Philosophus a v říjnu téhož roku se rozhodl provést magickou operaci podle Abramelina, evokaci strážného anděla. Aby si pro to vytvořil příznivé prostředí, zakoupil v malém Skotském městečku Boleskine, blízko jezera Loch Ness dům a usadil se zde jako Laird of Boleskine. Byl to jeden z jeho pozdějších četných pseudonymů, na něž si Crowley, který zdůrazňoval, že má starý keltský původ, velmi potrpěl. V té době měl již za sebou nejméně jednu magickou evokaci, kterou provedl ve prospěch Bennetova zdraví: evokoval démona Buera, který se částečně materializoval. Krátce na to obdržel Bennetpeněžní obnos, který mu umožnil odjet na Ceylon. Jeho dům v Boleskine, postavený na odlehlém místě, mu umožnil, jak vyžaduje návod, vytvořit oratorium na terase posypané jemným pískem a na jedné její straně postavit malou chatku, kde se během operace měli shromažďovat nebezpeční démoni. Dům v Boleskine si Crowley vybral po dlouhém hledání a plně vyhovoval všem podmínkám pro magické úkony, které ho očekávaly. Hlídán třemi psy začal s časově náročnou magickou operací, ale neustále narážel na četné překážky, ocitl se i v ohrožení života. Chatka a terasa, píše Crowley, se brzy plnily "stínovými figurami", démony, které však nebylo možno kontrolovat, plynuli do domu a "odpoutávali chaos". Jeho hospodyně již nemohla snést tuto atmosféru a jednoho dne beze stopy zmizela, jeho kočí, zapřísáhlý abstinent, propadl opilectví... Crowley, naplněn hrůzou, ale i jinými, náhle vyvstalými obtížemi a povinnostmi - víme již, že měl spory s Emeryovou, zastupující Matherse, který pobýval v Paříži - operaci podle Abramelinova ritu nedokončil. Crowleyovo místo v dějinách magie je určeno především jeho sexuálním pojetím magie, jak uvidíme dále, velmi svérázným a v tomto smyslu opět tak milým určité kategorii intelektuálů a sexuálních ztroskotanců. Ale ještě předtím, potom, co v Číně ukončil své abramelinovské operace, se zabýval enochiánskou magií, která je rovněž zaměřena na vstup do sfér hlubokého nevědomí, které Crowley označuje jako "aethyry", ale specifickou metodou, kterou blíže popisují stejně jako jeho proslulou evokaci démona Choronzona, která s tím souvisí a kterou Crowley provedl roku 1908 se svým přítelem básníkem Victorem Neuburgem v marocké poušti. V roce 1912 navštívil Crowleyho v Londýně Theodor Reuss, tehdy, kromě jiného, hlava řádu Orientálního templu s výtkou, že prozradil ve sborníku The Equinox tajemství jeho řádu, týkající se sexuální magie, ale s překvapením zjistil, že se k nim Crowley dopracoval sám. Přijal Crowleyho do řádu Orientálního templu a jmenoval ho hlavou tohoto řádu v Anglii a Irsku. V té době byl Crowley také velmistrem jím založeného řádu A:.A.:, který je obvykle nazýván Argentum Astrum (Stříbrná hvězda), ale Crowley sám jej příležitostně označoval také jako Atlantean Adepts. Řád založil roku 1907 a v létě roku 1910 otevřel v Londýně v soukromých prostorách Caxton Hallu "Eleusinský tampl", kde byla provozována eleusinská mystéria, ve skutečnosti však "pohanské tance menád", což ve viktoriánské Anglii vyvolalo pohoršení, když byla činnost templu zveřejněna (K. R. H. Frick 1978).
Rok před začátkem druhé světové války až do své smrti žil Crowley, podporován svými příznivci evropskými i americkými, již v Anglii, kde roku 1944 vydal knihu o Tarotu, The Book of Thoth, a uspořádal výbor ze svého díla (Magick without tears, 1973). Žil nejprve v Londýně a naposled, již jako nemocný, v penzionu v Hastingsu, kde v noci 1. prosince 1947 zemřel na selhání srdce. Na místním hřbitově byl pak pohřben za recitace Hymnu na Pana, kterou k velkému rozhořčení místní městské rady pronesl jeden z jeho žáků. Byl to poslední skandál, ale současně počátek jeho pozdější pochybné slávy. |